Již tradičně proběhl veřejný závod Do školy, který náš klub každoročně pořádá u Lesního divadla na Pintovce. Pro účastníky jsme připravili tři tratě různé obtížnosti.

· Trať A byla určena zkušenějším běžcům k rozcvičení a procvičení rychlého čtení mapy. Závodníci z řad veřejnosti si na ní mohli vyzkoušet čtení mapy za běhu. U mladších účastníků si získala oblibu především svou přehledností, jasnou čitelností mapy a možností běžet částečně i po paměti.

· Trať B sloužila nováčkům jako ukázka, jak probíhá trénink v terénu.

· Trať C, nejnáročnější, byla výzvou od stavitele tratí Štěpána. Prověřila orientační schopnosti i fyzickou kondici a potrápila i některé zkušenější závodníky.

Díky podpoře Jihočeského kraje jsme mohli všechny závodníky do 18 let odměnit.

Účast byla hojná, atmosféra letního dne uvolněná a bylo znát, že se všichni těší na další tréninky i pravidelná setkávání. Tento závod je také příležitostí, jak představit náš klub a orientační běh širší veřejnosti. Věříme proto, že některé účastníky uvidíme i na dalších trénincích a akcích našeho klubu.

Výsledky naleznete [zde].

Ve dnech 6.–7. 9. se členové OK Střelka zúčastnili Žebříčku B v Přelovicích u Pardubic. Šlo zároveň o poslední závody tohoto roku, a tak se rozhodovalo o licencích A a B i o celkovém umístění.

Na běžce čekal zcela rovinatý terén, kde se střídaly dobře průběžné borovicové lesy s řídkými lesy s podrostem a hustníky. V západní části, využité zejména pro krátkou trať, se navíc nacházela i síť vodních příkopů. Kdo někdy běžel v takových rovinatých terénech, ví, že mapová chyba se jen těžko napravuje a dohání. Vše se odehrává ve vysokém tempu, není prostor na odpočinek ani na pohodlné rozmyšlení postupu. Samotné závody byly špičkově zorganizovány s velmi dobrým zázemím. Jen terén nebyl tak atraktivní jako na předchozích dvou „béčkách“. Celkem se účastnilo přibližně 1300 běžců, přičemž v mládežnických kategoriích se počet závodníků pohyboval mezi 60–80 v jednotlivé kategorii.

V sobotu se běžela klasická trať. V kombinaci s rychlou a relativně hustou cestní sítí byla stavěná pro dobré běžce, což se promítlo i do výsledků. Z našeho oddílu nastoupily v mládežnických kategoriích Nela L. (D14), Denisa Č. a Elen Š. (D16), Antonín W. (H16). Mezi veteránkami hájila naše barvy Radka P. Všichni podali solidní výkony, zejména Elen, které bronzová medaile utekla jen o vlásek – skončila na 4. místě v ohromné konkurenci.

Nedělní krátká trať byla mapově podstatně náročnější. Chyby byly častější, protože bylo nutné mapovat i drobné detaily za rychlého běhu a zároveň si v nepřehledném terénu hlídat směr postupu. Účast za náš oddíl byla stejná, jen mezi veterány přibyl Mirek L. Ve špičce se opět prosadila Nela L. (D14) a výborný výkon podal také Tonda W. (H16), pro kterého to byla vůbec první účast na žebříčku B – a ukázal, že se ani v silné konkurenci neztratí.

Za zmínku u krátké tratě stojí i to, že někteří naši závodníci tvrdohlavě a opakovaně ignorují nepsané pravidlo, že na první kontrole se závod nevyhrává, ale velmi snadno se tam dá ztratit. Tak snad si to příště vezmou k srdci .

Protože šlo o poslední závody žebříčku B, jsou už známé i celkové výsledky. Z našich členů, kteří absolvovali potřebný počet závodů, získala licenci „A“ Nela L., která zároveň obsadila celkové 5. místo v kategorii D14 (z 85 závodnic). Denisa Č. se v kategorii D16 (ze 64 závodnic) umístila lehce za polovinou výsledkové listiny.

Našim mladým závodníkům děkujeme za výbornou reprezentaci oddílu na těchto vrcholných závodech.

Po soustředění v roce 2024, kdy jsme využili téměř domácí terény v České Kanadě, jsme se letos rozhodli z hlediska orientačního běhu pro exotičtější destinaci – Maďarsko, kde se od 20. do 24. 8. konal pětidenní závod Hungaria Cup.

V úterý 19. 8. se tak vydalo na cestu do Maďarska 17 „týpek a týpků“ (jak říká náš oddílový dorost) z Tábora. Blížíce se k místu soustředění a závodů jsme z oken aut sledovali nekonečné maďarské roviny zdánlivě nenabízející orientačnímu běžci nic zajímavého.

Večerní ubytování v rekreační části vesnice Kunféhértó na samém jihu Maďarska (téměř u srbských hranic) neproběhlo zrovna hladce, a tak nezůstal čas na běžecký trénink a seznámení se s terény. Alespoň jsme si užili večerní koupání v místním jezeře. Večer pak proběhla krátká teoretická příprava, kdy jsme využili mapy z nedalekého terénu, kde se konalo MS juniorů v roce 2018, prošli dostupné fotky z místa závodu a společně přemýšleli, jakou stanovit taktiku a jak řešit možné postupy.

První dvě etapy závodu byly umístěny asi 4 km od našeho dočasného bydliště u farmy Pici-Paci Porta. Ve středu se za velkého vedra běžela zkrácená klasika a ve čtvrtek na částečně stejné mapě krátká trať. Zejména na klasice pořadatelé využili území s otevřenými a volnými plochami maďarské stepi (na mapě značeno tmavě žlutou), které v jihozápadní části přecházely do menších borovicových lesů a opět do otevřené krajiny s písečnými dunami a menšími kopci částečně zarostlými křovinatým porostem.

Zejména v této západní části byla orientace poměrně obtížná a bylo třeba detailního čtení mapy a jednotlivých tvarů terénu. Realizovaly se i dlouhé postupy čistě na azimuty. Obdobný terén byl i druhý den na krátké trati, kdy bylo navíc využito více zarostlého území ve východní části závodního prostoru, a bylo tak nutné dobré čtení mapy.

V pátek se běžel sprint ve střediskovém městě Kiskunhalas. Pěkné upravené město s promenádami, parky, obytnou zástavbou a areály různých institucí nabídlo zajímavý, ale ne extra náročný terén. Sprint se běžel ve velmi vysokém tempu, což vyhovovalo zejména místním borcům a borkám, a bylo těžké se probojovat na přední příčky. Zajímavá byla hustota kontrol v některých částech mapy, kde s ohledem na relativně malý prostor byly některé kontroly opravdu blízko u sebe.

Po sprintu se naše výprava zajela podívat na areál se zajímavými bludišti, kde jsme v rámci tréninku nachodili další kilometry. Část výpravy zvládla navštívit ještě Maďarské národní muzeum se skanzenem a jedním z největších obrazů v Evropě.

V sobotu a neděli (4. a 5. etapa) se běžela opět kombinace zkrácené klasiky a krátké tratě ve druhém závodním prostoru na nové mapě, taktéž nedaleko našeho ubytování. Terén střídal dobře průběžné borovicové lesy s hustníky a mírně zvlněnou krajinou s otevřenými plochami s písečnými kopečky a dunami lokálně porostlými stromy a keři. Terén byl náročný písečnou podložkou, ale i přesto se běhaly opravdu rychlé časy a převážně přímé postupy na azimuty (například Nelča v neděli na krátké měla průměr zhruba 6,5 min/km, což je opravdu rychlý závod).

Celkově lze říci, že byly závody velmi pěkně zorganizovány s bohatým doprovodným programem.

Soustředění však nebylo jen o závodech. Odpoledne po závodech byl připravený další program – rozbory postupů po jednotlivých etapách, příprava na další den, dílčí OB soutěže, regenerace a koupání v místním jezeře.

Celkově přineslo soustředění to, co jsme od něj očekávali – utužení kolektivu oddílu, získání zkušeností z pro nás specifických terénů a zejména příjemně společně strávený čas v partě kamarádů. Zejména v mladších kategoriích jsme dosáhli i pěkných výsledků, které jsou ke shlédnutí na stránkách závodu

Celkově je nutné žáky a dorostence vyzdvihnout za jejich výbornou reprezentaci oddílu na mezinárodním poli.